Aparatura a příslušenství
Aparát na domaPokud mám baskytaru, určitě na ni nebudu hrát pouze na vystoupeních, nebo na zkouškách. Budu si na ni chtít zahrát i doma. Nebo aspoň cvičit. Pro procvičení prstokladů a technik sice není nutné aby byla baskytara připojená do nějaké aparatury, to můžu cvičit "na sucho", ale někdy přeci jen přijde chvíle, kdy se chci poddat jejímu zvuku. Kdy se uzavřu do své momentální samoty a ona je jediná brána ven i dovnitř. Potom budu potřebovat, aby byla basa slyšet. Není nutné mít doma příliš výkonný aparát. Já osobně jsem se setkal s těmito možnostmi:Gramofon, nebo magnetofon. Případně věž a dnes se dá využít i počítač se zvukovou kartou. Výhodou je, že nemusíme nic pořizovat a použijeme věci, které již doma máme. Výraznou nevýhodou je nízká kvalita zvuku. Ale na hraní to stačí. Propojení je jednoduché. K magnetofonu, či gramofonu připojíme basu k vnějšímu vstupu. Pak na magnetofonu pustíme naprázdno nahrávání (gramofon stačí zapnout) a hrajeme. U věže připojíme basu upraveným kabelem na vstup CD-in (většinou konektory cinch) a přepojíme věž na vstup z CD. Tyto metody mají výhodu i v tom, že na dané zařízení připojíme sluchátka a nikoho tím nerušíme. Nevýhodou je, že musíme většinou shánět, nebo vyrábět různé kabelové propojky a redukce. Pokud mám k dispozici počítač se zvukovou kartou a bedýnkami, zapojím basu přes redukci na jack 3.5 do vstupu line-in na zvukové kartě a pokud mám správně nastavené ovládače hlasitosti ve Windows, hraje to. Basový multiefekt. V dnešní době jsou velmi rozšířené multiefekty a to i pro basové kytary. Multiefekty mají většinou zabudovaný výstup na sluchátka, takže k nim pouze stačí připojit nástroj a sluchátka. Aparaturu mohu mít ve zkušebně a nosit si jen basu a mulťák. Nevýhodou je, že si doma můžu pak hrát jenom přes ty sluchátka a taky cena. Výhodou je, že se to někdy dá utáhnout i na baterky, člověk se s tím nenadře, protože jsou lehounký (dnes už jsou to bakelity) a navíc se stále častěji objevují zabudovaní automatičtí bubeníci s více rytmy. No řekněte, nasadit si doma sluchátka a zahrát si s bicíma a nikoho přitom nerušit... Jedním z takových basových mulťáků je například DigiTech BP 50, nebo jeho novější verze s wah pedálem DigiTech BP 80. Kombo. Na hraní doma je ale asi nejvhodnější basové kombo. Nemusí být přímo basové, ale v tom případě ničím reproduktor, který není určen pro pásmový rozsah, který má basa. Pokud budu hrát doma sám, stačí opravdu kombo minimálního výkonu. Pokud se občas staví kytarista se svým kombem, nebo si chci zahrát s piánem, pak je rozumné pořídit si kombo o výkonu alespoň 60W. Basa je oproti ostatním nástrojům vždycky "hůř" slyšet, i když hraje stejně hlasitě. Na vině je lidský sluch, který hluboké tóny vnímá hůře než vysoké. Optimálním výkonem je proto asi tak 80-100W. S tím se dá hrát doma, ale taky třeba na malých komorních oslavách. Pokud mám kombo na hraní na doma, nemusí být značkové, ani fungl nové. Výhodou je, pokud je vybavené výstupem na sluchátka, který při připojení sluchátek automaticky odpojí výstup do reproduktoru. Potom se nemusím bát, že když mě políbí múza v noci, že mi to sousedi v paneláku druhý den spočítají. Aparát do kapelyPro výkon v kapele už je potřeba pořídit si skutečný basový aparát. Musí mít kvalitní zvuk a dostatečný výkon. Vše záleží na stylu hudby, který chci na basu hrát.Výkon závisí na stylu hudby jakou hraju, obsazení v kapele a je velmi důležitým činitelem. Například pokud hraju folk bez bicí soupravy bude mi bohatě stačit výkon 80-120W. Pokud budu hrát v rockové, nebo ska kapele, která má dva kytaristy, dechovou sekci a velkou bicí rampu, tak budu potřebovat výkon alespoň 300W. Samozřejmě mám na mysli situaci kdy kapela vystupuje bez koncového nazvučení, nebo hraje ve zkušebně. Tam u hlasitější kapely opravdu stovka nestačí. Na pódiu, které je zvučeno zvukařem lze použít i slabší aparát (100-130W), protože si ho zvukař vyvede do koncového aparátu a tam patřičně zesílí. Ale může se stát, že lidi v sále budou basama "nadzvedáváni, ale já, na pódiu stojící, svojí basu z kombíčka neuslyším, protože je slabé. Chce to vyzkoušet, ale já doporučuji vždycky spíš malinko silnější aparát. Stáhnout se totiž dá vždycky. Malá osobní zkušenost - když je zvukař dobrej, stačí mi i 60W kombo, které si zvukař vytáhne linkou a pak pustí basu do odposlechu tak, že já i ostatní slyšíme basu dobře. Ale bude tam vždy dobrej zvukař...? Ono je to s těmi výkony ošemetné. Aparatura se skládá ze zesilovače a reproduktorové soustavy. Zesik má svůj výkon a repráky taky. Repráky by měly správně mít mírně větší výkon než má zesilovač. Jenže to by byly dražší. Tak se to taky někdy dělá tak, že jsou ty výkony stejný a reproduktory pak pracují na hranici své výkonnosti. Čímž se ale sníží délka jejich života. Správně zvolený aparát by měl být schopný všechno uhrát tak na třičtvrtiny výkonu a měl by mít reproduktory s výkonnostní rezervou vůči zesilovači. Pozor taky na jeden blud. Nekupovat si zbytečně silný aparát. Pokud mám tak silný aparát, že ho zesiluju vždy méně než na jednu čtvrtinu, nikdy nebudu mít dobrý zvuk. Barva zvuku je ovlivněná i vybuzením zesilovače a to se projevuje až při větším zesílení. Takže když si koupím 600W aparát, který nevyužiju, uškodím tím jenom sám sobě. Podle mého názoru je hodně slušnej aparát který má 150-300W. A aby to nebylo moc jednoduché musím připomenout ještě jednu zradu. Značkoví výrobci (např. Gallien Krueger) pracují i na reproduktorech, takže dokázali vyvinou reproduktor, který má poměrně malý průměr a díky lehkým slitinám velmi nízkou váhu, ale jeho speciální konstrukce mu dává nečekaný výkon. Takže pokud si kupuji basové kombo od běžného výrobce, většinou platí, že větší výkon = větší průměr reproduktoru = větší váha. Naproti tomu u špičkových značek tahle rovnice nemusí vůbec platit. V takovém případě i malý lehký reproduktor může "zbourat sál". Upřímně si myslím, že pokud si koupím Gallien Krueger, tak se naprosto nemám čeho bát. Zesilovač, nebo kombo? Toť otázka! Záleží taky na kvalitě. Zesilovač (neboli "hlava") s reprobednami dosáhne úžasného zvuku, ale kdo by se s těmi "lednicemi" tahal. Znám metalovou kapelu, kde basák hraje na 150W basový kombo Laney a bohatě to stačí. Taky je to otázka ceny. Značková 300W hlava stojí 50 tisíc. K ní jsou dvě lednice, každá za třicet. Ale to je opravdu značková sestavička. Hlava se dvěma bednama o výkonu cca 300W se dá pořídit i kolem 30 tisíc fungl nová. 150W kombo v rozmezí 12-20 tisíc (i víc, podle značky). Kombo se lépe převáží, ale čím je větší, tím hůř se sním manipuluje. Hlava s bednama se dá přece jenom nosit po kouskách. Takže neporadím. Hlava s bednama je lepší, ale dražší. Výkonný kombo dost často stačí. Čím je takový aparát vybaven? Určitě je to hlavní vypínač. Některé aparatury mají i vypínání reproduktorového okruhu a lampové zesilovače mají vypínání žhavení lamp. Pak je to hlavní hlasitost (volume, Master, Main). Ta udává celkové zesílení výstupního signálu. Neplést si s citlivostí (Gain). Ten určuje míru vybuzení vstupního signálu. V podstatě je to předzesílení a nabuzení signálu před dalšími úpravami. Když signál proběhne celým zesilovačem přes všechny úpravy, pak ho teprve zesílí, nebo zeslabí hlavní hlasitost (volume, Master, Main). Signál se různě upravuje. Na kombech bávají různé tónové korekce pro zvýraznení, či naopak potlačení basových (bass, low) a vysokotónových (treble, hi) frekvencí. Pokud je to aparát k světu, má i korekce na středo pásmové frekvence (middle, mid), často i dvě (mid1, mid2). Lepší aparáty mají i grafické eqvalizéry s různým počtem pásem. Často se na basových aparátech vyskytují různá tlačítka "cut bass", "comp" a podobně. Jsou to vlastně filtry, které po sepnutí například "ořežou basy" (odstraní výrazné basové dunění), nebo naopak zhutní tón (provedou jeho kompresi, stlačení do "menšího prostoru"). Nebo přepínače "bright", které dělají basu "ostřejší". Potom je tam spoustu otvorů na jacky. Tak předně je tam vstup (input, in). U basových aparátu často bývají dva. Active a Passive. Aktivní je pro aktivní basu a umožňuje vyniknout její dynamičnosti. Passive je pro pasivní basy a je "stabilnější" - pasivka má slabší signál než aktivka, tak je potřeba ho trochu udržovat na rozdíl od signálu z aktivky, který už je předzesílený. Pokud mají vstupy označení HI a LO, tak HI je vstup s větší citlivostí pro pasivní basy a LO je určený pro aktivky. Ale rozhodně se nic katastrofálního nestane, když zapojím aktivku do pasivního vstupu, nebo naopak. Potom jsou jackové zástrčky zezadu. Bývá to linkový výstup (line out, line, ID) který umožňuje signál "vytáhnout" kabelem do jiného zesilovače (třeba koncového na pódiu). Potom tam bývá sluchátkový výstup (phone, headphones), který vlastně vypne repráky a přesměruje zvuk do sluchátek. U některých aparátů se repráky ale nevypnou a zvuk jde jak z bedny, tak ze sluchátek. A konečně u "hlavy" je to repro výstup. Bývají i dva, nebo víc. V případě, že jsou bedny samostatné, nedoporučuji bez patřičných znalostí propojovat různé bedny s různými zesilovači. Hrozí riziko odpálení!!! I u komba může být repro výstup (speakers). Ten slouží k připojení externí bedny. Ale je potřeba dodržet u takové bedny výkonové i impedanční hodnoty předepsané výrobcem komba (dobrý článek na toto téma dodal Richard). Pokud má aparát dírek a knoflíků víc, doporučuju si přečíst návod :-) Zvučení na pódiu, nebo i ve zkušebně je vždycky náročné na nervy. A proč že se vlastně zvučí? Situace: stojím si se svým kombem ve svém rohu a kytarista na druhé straně mě kvůli bicím vůbec neslyší. A to nemluvím o lidech, kteří si nás třeba chtějí poslechnout. Takže pokud se někde hraje, kapela si udělá zvuk jak je na něj zvyklá a ten se potom postupně svede do koncového zesilovače (ty bývají velmi výkonné a vybavené ještě výkonnějšími vícepásmovými reproduktorovými soustavami. Vyskytují se téměř pouze ve vybavení zvukařů). Tak proto se zvučí. Basa má poměrně nízké kmitočty, které se špatně snímají akusticky, tak se zvuk basy přenáší linkou (viz výše) pomocí linkového výstupu na basovém aparátu. To má ale nevýhodu. Když si udělám na svým aparátu svůj zvuk, svou barvu zvuku a prostě si to vyšteluju jak chci já, tak linka z toho udělá sterilní a studený zvuk, který se pak bude ozývat ven. Ale zato bude čistý. Mám jinou možnost? Mám. Přinutím zvukaře, aby mi nazvučil aparát mikrofonem, který umístí těsně před můj reproduktor. Pak bude snímat přesně to, co jsem si já vyladil na aparátu. Ale protože mikrofon má vlastní citlivost, může tam dojít k nějakým ztrátám na zvuku. Ale zato je ten zvuk věrnější. Takže - záleží na tom, co kdo chce, aby mu zněla basa ven a za jakou cenu. Kvalita ale sterilnost, nebo autencitita a živost, ale ztráta některých kmitočtů a naopak nabalení několika rušivých navíc... Lampa nebo tranzistor? To je stejná otázka jako ta předešlá. Záleží na představách a vkusu každé basačky a basáka. Někteří tvrdí, že lampový aparát má teplejší, měkčí a věrnější zvuk. Ale lampáče jsou dražší, musí se občas vypínat, aby se nepřehřály a jsou choulostivější na nárazy a otřesy. Tranzistorové zesilovače se chladit nemusí a někdy jim nevadí ani pád na zem. Ale na druhou stranu nejsou tak výkonné jako lampy. Taky existují hybridní zesilovače, že mají komplet všechno v polovodičích, ale koncový stupeň je lampa. Já osobně doporučuju tranzistor. Nejsem zase tak dobrej, aby bylo rozeznat, že mám lampu. A tranzistory jsou taky velmi dobrý. Pro ty, kteří se přeci jen rozhodnou pro zvuk lamp napíšu to, co jsem si zapamatoval od Pavla Horkého, který lampové aparáty na zakázku vyrábí. I při hře na basovou kytaru je velmi znatelný rozdíl mezi zvukem lampového aparátu a tranzistorového aparátu. Budu teď mluvit o těch "lampách". Mají měkčí náběh, takže basa nezní jako prásknutí bíčem. Také se dokáže rozprostřít a svým zvukem dobře vyplnit prostor pod ostatními nástroji. Zvuk je celkově vyváženější, plnější a neskáče. V čem je ale zakopán pes? Lampy pracují s nabuzením, takže je potřeba seřídit jejich součinnost se "zbytkem součástek". Výrobce dokáže upravit parametry zesilovače tak, aby lampový aparát vyhovoval hře slapem, nebo naopak jazzoým postupům, nebo třeba dunivé rockové base. Co z toho vyplývá? Že pokud chci lampáč a koupím aparát podle ceny a ne podle stylu hry, který hraju, tak nebudu spokojený a budu nadávat na lampové zesilovače. Přitom bych měl nadávat spíš sobě, neboť jsem přesně v situaci zedníka, který si koupí na převoz cihel nejnovější Ferrari a nebo playboje, který si na balení holek koupí multikáru. Vždyť auto jako auto, ne? Tedy chci říct lampovej aparát, jako lampovej aparát... A vidíte? Není tomu tak. Takže všem, kdo se v lampových zesilovačích moc nevyznají jako já vřele doporučuji dvě možnosti: 1.) koupit si přeci jen kvalitní tranzistotovej aparát, nebo 2.) nelitovat peněz, zajít s basou za výrobcem lampových aparátů, domluvit se s ním, co chci hrá a jak chci hrát a nechat si od něj aparát postavit. Je to jistě levnější než koupit drahej značkovej lampovej aparát a potom zjistit, že pro můj styl hry zrovna tento typ není vhodný. Pro ty, které jsem neodradil a kteří by rádi vužili možnost 2.) doporučuji Pavla Horkého z Uherského Brodu a jeho značku HOT. Značky. Tak tady je spíš řeč o penězích. V každém případě je ale potřeba při nákupu zdůraznit, že chci jen a jen basový aparát, pokud chci kvalitní basový zvuk. Zpěvák a kytaristi ať si koupí vlastní aparáty. Je možné mít dělaný aparát, nebo nějaký neznačkový. I ty mohou vykonat velice dobrou službu. Já se tady ale zmíním o několika značkách, které se kolem nás vyskytují. Tak předně musím upozornit, že ne každý výrobce vyrábí všechno sám. Mnoho výrobců se soustředí na zesilovače a jiní zase na reproduktory a své výrobky prostě kombinují. Dost známé jsou reproduktory firmy Celestion, které jsou osazený v kombech různých značek. Mezi další známé reproduktory patří i výrobky firem Eminence, nebo české od firmy Dexon. Jestli ovšem chcete špičku v basových reproduktorech, tak je to jednoznačně Ampeg. Osvědčené a velkými penězi ověřené značky aparatur a zesilovačů jsou Marshall, Laney, Peavey, Carvin, George Dennis, Warwick, Fender a (překvapivě) česká firma Hocke z Pardubic. Poměrně používanou a velmi kvalitní značkou je britský Trace Elliot. Mezi americký výrobce patří SWR z Arizony. Další ze světových špiček je firma Behringer. Poměrně kvalitní jsou i Torque, všeuměl Yamaha a české Van Horn (pozn. - Van Horn nemá vlastní stránky. Sází na reklamu v hudebních časopisech a na internet se nechystá. S výrobcem jsem na toto téma hovořil v roce 2004). Mohl bych jmenovat další a další aparáty, které používaly, nebo používají basové osobnosti, ale budu je jmenovat snad jen proto, aby se aspoň vědělo, že jsou to basové aparáty :-) Tak například: Gallien-Krueger, nebo Monacor, prodejce repráků, aparátů a příslušenství, který má dokonce stránky v češtině (zde), nebo Mesa/Boogie, nebo Hartke, který u nás prodává firma Music Trade v Sokolské ulici v Praze. Z Británie pochází firma VOX, která vyrábí hlavně basová komba. Basová komba vyrábí i firma Crate ze Saint Louis v USA. Pozooor na finty noname prodejců, kteří si na malinkou bedýnku napíšou 300W. Kecy. 300W je reprák minimálně v průměru 50cm a hlubokým jádrem. Asi tak 20 cm. A jednou rukou ho neunesete. Když k takové bedýnce zvící velikosti krabice od bod s nápisem 300W připojíte poctivej hudební zesik s odpovídajícím výkonem, dáte hlasitost na polovinu a hrábnete do basy - bedýnka se rozletí na kousíčky! Pokud kupuju NEznačkový aparát, dávám si bacha na uvedené údaje. A když tomu nerozumím, nechám si poradit, nebo použiju aspoň selský rozum. 50W aparát je přinejmenším tak veliký jako pivní basa postavená na vejšku. Pokud je menší, tak to není nástrojová padesátka! A čím to má být silnější, tím je větší. Není výkon jako výkon. Máme hudební výkon, sinusový výkon, maximální výkon, špičkový výkon... Stačí? A když si takovej mazanej výrobce napíše na bednu to největší číslo a napíše k tomu jenom VÝKON (a neuvede jaký), tak nelže. Jenže vy si koupíte v domnění, že je to stovka pouhý desetiwattový repráček, který má špičkový výkon uvedených 100W. To znamená, že zvládá jenom deset a při stovce se právě rozletí... Přídavné efektyVystačit si s čistým zvukem basy je dnes ochotno stále méně hráček a hráčů. Na jednu stranu si myslím, že je to zbabělost schovávat se za elektroniku, když to nedokážu z tý basy dostat rukama. Na druhou stranu ale musím uznat, že jsou efekty, které se rukama nahradit nedají a které dodají base nádherný zvuk. V podstatě se na basu dají s rozumem použít čtyři druhy efektů. Ostatní nejsou až tak vhodné, ale použít se dají taky. Jinou otázkou je zda si pořídit jednotlivý efekt, nebo multiefekt. Cenově je to jasné. Multiefekt. Zahrnuje v sobě třeba třicet přednastavených kombinací několika nastavitelných efektů a stojí necelé čtyři tisíce. Samostatný efekt (šlapka) umí jeden efekt a stojí dva tisíce. Při koupi dvou šlapek už je to jasný. JENŽE: Najde se dost lidí, kteří mulťákům nevěří. Zvuk je upracován procesorem a ten kombinuje různé efekty. Šlapka je šlapka. Tam se zvuk prožene pře konkrétní elektronické součástky a zvuk je stoprocentní. Zastánci mulťáků budou tvrdit, že to není pravda a hádka je na světě. Já nevím. Já efekty na basu nepoužívám. Víc se mi líbí šlapky, ale neměl bych na ně, tak bych si koupil mulťák. Jistá je jedna věc. Pokud na mulťáku není kvákadlo (Wah-wah) v provedení samostatné zvratné šlapky, koupil bych si kvákadlo určitě jako samostatnou šlapku a asi k tomu ten mulťák. Ale ony jsou multiefekty, na kterých je pedál kvákadla v klasickém provedení a vedle jsou pedály k přepínání ostatních efektů. Automaticky wah-wah je nanic.Wah-wah, neboli kvákadlo. Šlapka připomínající pedál plynu u auta. Položí se na ni noha a sklápí se dopředu, nebo dozadu. Podle rychlosti pohybu nohy se zvuk basy trochu kolísá, což zní jako takové kvákání. Je to docela využívaný efekt. Chorus znásobí zvuk basy, takže zní velice melodicky a zajímavě. Pochopitelně míra efektu je stavitelná. Flanger efekt, který zdvojí tón a ten druhý zahraje se zpožděním nastaveným v milisekundách. Při extrémním nastavení připomíná zvuk "startující letadlo". Delay Zpožďuje signál. Také velice zajímavý efekt. Ale u basy se asi zas tak moc nevyužije. U basy je potřebný spíš konkrétnější zvuk. Eqvalizér je docela šikovná věcička, pokud ho nemám na aparátu. Může potlačit a naopak zvýraznit různé frekvence z celého rozsahu zvuku basy a změnit tak jeho "barvu". Kompresor zhutní zvuk basy. Je to dobré pro lidi typu "bassbuldozer". Srovnává výkyvy v síle zvuku. Zesiluje slaběji zahrané tóny, takže všechno zní skoro v jedné hutné rovině. Ale každý efekt se dá ještě různě nastavovat a tak se těžko popisuje slovy. Pokud si nechcete koupit multiefekt, ale šlapku, fakt se nebojte, vlezte si do krámu, nebo do bazaru s basovkou (sice tam basy mít budou, ale vemte si svoji ať víte jak to na vaše snímače bude znít) a vyzkoušejte si různé efekty jak který zní. A vyberte si podle sebe. Ještě uvedu pár hodně známých výrobců efektů. Velice zajímavým výrobcem basových efektů je švédská firma EBS jejiž efekty používá například Rhonda Smith, Marcus Miler, nebo Billy Sheehan. Dalšími výrobci jsou například Boss (nebo zde), Ibanez, DOD, George Dennis, Arion (Monarch), Yamaha, ZOOM (zde přímo stránky výrobce), Electro Harmonix, již zmíněný DigiTech, Korg, Dunlop, Alesis a mnoho dalších. Zajímavý je odkaz na databázi efektů. LadičkyV podstatě se bez ladičky obejdete, pokud umíte ladit podle sluchu a kytarista má na kytaře zámky :-) Ale teď vážně. Alespoň jedna ladička v kapele je rozumná věc. Ladička bývá součástí multiefektů, takže se kytarista může naladit a basa se doladí podle sluchu. Samozřejmě je ale lepší, když se i basa naladí podle ladičky. Takže P O Z O R !!! ne všechny kytarový ladičky berou i basu. Prodávají se:1.) kytarové ladičky, které berou jenom kytaru a nastavují se ručně jakou strunu chci ladit 2.) kytarovo-basové ladičky, které jsou podobné jako ty první 3.) ladičky skoro na všechno a bez nutnosti přepínání. V případě, že máme jenom kytarovou ladičku (typ 1) můžu zkusit fintu. Budu se tvářit, že nemám basu ale kytaru a ladičku "doběhnu". Budu totiž jednotlivé struny ladit na 12. pražci (tedy oktávy), kde mají kmitočet přibližně takový jako kytara a leckterá ladička se nechá ošálit. Vyžaduje to ovšem naprosto seřízený krk u basovky. Jestli mi neladí vyšší polohy, pak to nemá smysl. Další dělení ladiček kterého si můžeme povšimnout je podle technického provedení. 1.) Ručičkové - mají stupnici s ručičkou. 2.) Ledkové - mají barevná světýlka (ledky = LED diody). 3.) Kombinované - mají jak ručičku, tak LEDky. Jak si vybrat? Ručičkové jsou přesnější a jemnější. Ale párkrát s ní klepnete o stůl a můžete rovnou ladit podle plotu. Jsou choulostivé na nárazy. A taky se s nima nedá dobře ladit ve tmě, nebo v šeru. Zatímco ledkové krásně svítí i v úplné tmě a dá se s nimi i jemně driblovat o zem, aniž bychom vážněji poškodili jemnou mechaniku (žádná tam není). Kdo si umí ladičky vážit a myslí, že chce mít přesně naladíno, tak si koupí kombinovanou. Výrobců ladiček je mnoho. Záleží na provedení, ceně a obchodu, kde ji kupujete (koho všechno obchodník zastupuje). Když jsem kupoval ladičku já, byla asi nejrozšířenější značka Seiko (sekce tuner za metronomy), která jinak vyrábí od hodinek přes holící strojky až po brýle a šperky. Zcela jistě bude dobrá i ladička klávesového magnáta Korg. V poslední době se také velmi rozšiřují korejské ladičky Intelli. MetronomyJe spoustu basáků, kteří se bez metronomu obejdou a v životě ho nepotřebují. Jenže na druhou stranu to zase tak zbytečná věc není. Hlavně na to, abych si doma natrénoval pravidelnost. Abych udržel rytmus a ani nezpomaloval a ani nezrychloval. Což o to, někdo má rytmus v těle a pokud hraje jenom osminy, nebo šestnáctiny, v podstatě se sám stává jakýmsi metronomem :-) ALe pokud mám složitější basový part, který nemusí být zrovna pravidelný, tak mi metronom hodně pomůže. Otázku zda si metronom pořídit, nechám tedy na každém z vás...Raději se zmíním o typech metronomů. Jednak mechanický. Znají ho hlavně klavíristi. Takový kovový kyvadýlko, podobné tomu co stálo na místě bývalého Stalinova pomníku v Praze, ale mnohonásobně menší :-) To má nevýhodu, že pokud si hraju sám potichu doma, je metronom moc hlučný a ve zkušebně neslyšíte nic. Aspoň vidíte to kyvadlo a řídíte se očima. Ale mezi náma - metronom na zkoušku nebrat, pokud nejste profíci. Zaručeně se podle něj celá kapela rozjede. Elektronický, či digitální metronom je taková malá krabička třeba s LED diodou, která bliká do rytmu a s repráčkem. A co je důležitější - má výstup na sluchátka. Takže si ho můžu v klidu pustit do uší a slyším ho jenom já. Program na počítači. Vhodný opravdu ke cvičení doma, ale pokud chcete opravdu doma cvičit a počítač doma máte, ušetříte :-) Jen najít ten správný program. Propojovací kabelyKabel je základ. V basovce je samice mono jacka 6,3. Tedy na jedné straně šňůry musí být onen mono jack 6,3. Na druhé bývá obvykle taky, ale pokud máte třeba starší zesilovač TESLA, tak je potřeba mít konektor DIN přezdívaný "pětikolík" (i když mono provedení má jen "tříkolík"). Fakt nebrat firemní šňůry dodávané k basám , které mají nerozebíratelné koncovky a jsou tenké. Lámou se a nedají se opravit. Přinejmenším se musí koupit nový jack a naletovat na zkrácenou šňůru po odříznutí toho zataveného. Doporučuju ten výdaj učinit a koupit si kvalitní středně silnou šňůru s rozebiratelnými jacky chráněnými gumovým návlekem, nebo pružinou proti nalomení kabelu. A délku? Ta záleží jestli používáte efekty, nebo ne. Jestli jo, musíte mít dvě. Delší a kratší. Ta kratší povede od efektu k base a tam stačí tři metry. Od aparátu k efektu tak šestimetr. Jestli hrajete bez efektu a hrozí vám, že budete hrát s kapelou někde na živo - fakt to chce deset metrů. Sám jsem zažil se svou šestimetrovkou trapas, kdy v kulturáku na pódiu stál basovej aparát vzadu u bicích a mikrofon byl asi osm metrů od něj. Naštěstí mí basák z další kapely a kámoš půjčil svojí desetimetrovku. A na kolik ta sranda přijde? tři a půl metru asi 350,-Kč a ta desítka tak do pětikila. Záleží na provedení a kvalitě. Ale šňůra vám stačí jedna na hodně let, tak na ní nešetřete! A jestli chcete mít jó super šňůru s "vypínačem" pro vytažení z kytary bez vypnutí aparátu, tak zkuste Planet Waves :-)Ještě k těm cenám (to mi napsal Richard) - pokud používáme kvalitní pasivní baskytaru, vyplatí se investovat do kvalitních kabelů. Na skutečně kvalitním nástroji je rozdíl, mezi kabely cca za 300,-Kč, za 500,-Kč a za 1000,-Kč patrný ihned na první poslech. Než se ovšem rozhodnete takový drahý kabel koupit, určitě si ho nejdřív vyzkoušejte. Třeba zrovna u vašeho nástroje ten rozdíl nebude patrný a přeci jenom ušetřená pětistovka je ušetřená pětistovka. A pokud vlastníte aktivní baskytaru, tak jsou rozdíly v kvalitě kabelu daleko méně patrné. Příčinou je právě aktivní elektronika, která si snáze poradí s impedancí kabelu a zvuk je pak přibližně stejně kvalitní i u různých kabelů. Takže u aktivní není zas tolik nutné kupovat ten nejsuprovější a nejdražší kabel. Na setkání basslidiček 2oo5 se o tom mluvilo. Drahé kvalitní kabely mají dvě žíly, které jsou obě stíněné a to je ukostřeno jenom na jedné straně, aby ve stínění nedocházelo ke vzniku proudu (tedy vyrovnávání elektrického potenciálu). Kvalita těchto kabelů je patrná zejména u hudby, kde se hraje "čistě". Basák, který hraje v "nářezové" kapele si klidně může koupit koaxiální kabel, protože při takové hudbě drobný šum způdobený kabelem není ani slyšet :-) StrunyNa strunách záleží kvalita zvuku. Je jasný, že na starou Jolanu asi nemá smysl kupovat struny za osm stovek. A na strunách pro špičkový nástroj zase nebudu šetřit. Já sám kupuju Warwicky .45. Ale zaměřím se na něco jiného.Malý úvod (psáno podle Petera Pavlíka - Muzikus) Struna je tvořena jádrem a vinutím (viz. obrázek).  Pokud je jádro z tvrdého materiálu, má struna lepší tón a drží ladění. Bohužel je dražší a častěji praská. Měkčí jádro je naopak levnější a tolik nepraská. Ale roztahuje se a struny je proto potřeba častěji dolaďovat. Struny se vyrábějí pomocí různých materiálů (ocel, uhlík, nikl, chrom, bronz, umělé hmoty pro vinutí) a pomocí různých technologických postupů vinutí (hlazené vinutí, polohlazené vinutí, páskové vinutí, kulaté vinutí). To všechno včetně rychlosti navíjení má vliv na vlastnosti a zejména zvuk strun. Podotýkám, že rozdíly ve vlastnostech strun se projeví až u skutečně dobrého nástroje. Pro starou neznačkovou basovku tyto poučky nemají moc smysl. Ale stejně zmíním aspoň základní vlastnosti některých strun: Označení strun (převzatu z časopisu Muzikus - článek Petera Pavlíka). Tapered - klavírové ukončení většinou H struny, zúžení na kobylce Round Wound - kulaté, válcové vinutí Ribbon Wound - páskové vinutí Flat Wound - hlazené vinutí Precision Flat Wound - jemně hlazené vinutí Pressure Wound - vinutí vinuté pod tlakem, stlačené vinutí Bronze Wound - bronzové vinutí, bronz je slitina mědi, cínu nebo též zinku Nylon Tape Wound - nylonové páskové vinutí, hlazené Stainless - ušlechtilá, bez kazu Steel - antikorozní ocel, nerez Nickel - nikl Nickel - Plated Steel - kombinace materiálů Flats - hlazené, ploché, rovné Brite Flats - hlazené, s ostřejším zvukem Soft Gauge - měkký rozsah Medium Gauge - střední rozsah Custom Gauge - obvyklý rozsah Acousticores - optimalizované pro piezo snímání Contact Core - kontaktní jádro Exposed Core - exponované jádro Reinforced Plain - zesílená jasnost, srozumitelnost, konkrétnost Cryogenic Activated - aktivované ochlazením v kryogénu Nanoweb, Polyweb - ochranné potahy Power Slinky - plíživá síla Bright - jasný Tloušťka strun se udává v desetinách palce a označuje tu nejtenčí v sadě (u čtyřstruných je to G). Pokud máte masivní basu s masivním a širokým krkem, můžete si volit tloušťku podle toho, jak se vám na ně hraje. Čím tlustší struny, tím víc bolí zezačátku prsty. Ale u bas s tenkým krkem je třeba dodržovat tloušťku, která tam byla před tím. Krk je vypnutý na daný tah strun a jinak tlusté struny mají jiný tah a způsobí prohnutí krku dopředu (přetáhnou ho), nebo dozadu (neutáhnou ho). Pokud u takový basy chci jinou tlouťšku strun, musím si nechat přeštelovat napnutí krku. Pokud možno odborníkem! Další zrada, která souvisí s tloušťkou strun je ladící mechanika, konkrétně průměr krčků sloužících k navíjení strun. Týká se to ladících mechanik typu Gotoh. Krčky jsou úzké a při navíjení lámou struny a namáhají je v ohybu. Nejvíce tím trpí struny silnějším průměrů (135"). Takže pokud máte na basovce mechaniku typu Gotoh, kupujte si slabší struny a pokud chcete hrát na silné struny, tak si buď musíte shánět struny s "klavírovým", tedy zúženým zakončením (tappered), nebo si pořiďte jinou basu s jinou mechanikou. Délka strun umí člověka řádně potrápit. Mám Jolanu Vikomt bass a Jolanu D-bass. Vikomtka má míň pražců a krátký krk a D-bass zase delší. To mi nedošlo a šel jsem si koupit struny na D-bassku. Koupil jsem levný a doma zjistil, že Áčko nenatáhnu. D-bass je totiž kopie Rickenbackera a má kolíky proti sobě. Takže Áčko je až na vrcholu hlavy (proti déčku). Tak jsem ty struny natáh na Vikomtku a šel jsem si koupit Warwicky, (tenkrát za 320,-Kč). Takže si předem změřte jako dlouhý struny potřebujete, ať je nemusíte v krámě vracet. Na basu s menzurou délky 34" je potřeba koupit struny long scale. Ještě delší struny o délce 35" se vyrábějí pod označením superior extra long scale a jsou určeny pro baskytary s dlouhou menzurou, kde se struny navíc prostrkávají skrz tělo (podobně jako u sólic Fender). Kdy struny měnit. Já říkám vždycky když praskne jedna, tak vyměnit celou sadu. Ne hned na koncertě, tam stačí ta jedna. Ale co nejdřív. Při hře se nám totiž potí ruce a na potem vlhké struny se zachytává prach. V potu je navíc mastnota, která strunám nepřidá a z toho prachu vytváří slušnou mazlavou vrstvu, která se dostává všude do vinutí. A tak ta jedna nová a čistá struna bude mít úplně jiný zvuk než ty zbylé. A to není dobré. Takže se vyplatí měnit i neprasklé struny, vždy celou sadu jednou za půl roku, nebo za rok podle toho jak často hrajeme a v jakém prostředí na basu hrajeme a jestli si před hrou mejeme ruce, atd, atd... :-) A ještě takový TIP: Je rozumné nechávat si obaly od strun, které jsem použil. Budu mít lepší přehled na jaké značky a typy strun už jsem hrál a jaká tloušťka strun se mi osvědčila nejlépe. Na obal od strun je též dobré zapsat datum, kdy jsem struny natahoval (včetně roku). Nebudu muset složitě vzpomínat, jak dlouho už tam mám struny natažené. Vyvařování a praní strun. Možná se někdy setkáte s tímto alchymistickým procesem :-) O co jde? Je to velmi jednoduché. Jak se na struny hraje, časem na nich ulpí mastný pot a zachytává se na nich prach. Tím se na strunách vytvoří neprodyšná vrstva, jejíž vinou ztrácejí struny svůj zvuk. Navíc tato vrstva brání aby se rychle odpařovala vlhkost a struny mohou začít rezivět. Já si myslím, že v dnešní době je skoro lepší, koupit si za tři-čtyři stovky jednou za čas fungl nové struny, ale kdo chce zkusit ušetřit... Ale teď víc vážně. Hodně záleží na nástroji a na strunách jaké používáte. Je jasné, že něco jiného jsou struny na zkoušení doma a potom na koncert. Takové struny domácí se vyplatí prát, protože tam až tak moc na barvě a kvalitě zvuku nezáleží. Nebo pokud někdo hraje na nějakou starou basovku, která zní stejně ať jsou na ní struny za 150,-Kč, nebo za 1800,-Kč, tak je jasné, že se rozhodně vyplatí struny prát (pokud to ještě jde). POZOR na dlouhodobé vyvařovaní strun. Často se při něm může uvolnit jádro struny od vinutí a takové struny potom zní jako "zvony z dáli". Takže jak nato: Vezme se starý hrnec, ve kterém se už nevaří jídlo, voda, jar (nebo jiný odmašťující prostředek na nádobí) a všechno se to postaví na plotnu. Do vroucí jarové vody se vloží sejmuté struny na způsob špaget a "vyvaří se". Vrstva potu, mastnoty a prachu se uvolní a struny jsou po důkladném vysušení jako nové :-) Tedy prý. Já vyvařoval jenom kdysi dávno struny na sólovku a byly pak takový divný. Někdo doporučuje vyvařovat struny v octě, nebo v octové vodě s přídavkem saponátu a jistě existuje mnoho a mnoho dalších receptur. Takže kdo chcete, zkuste si to. Ale vyvařený použitý struny už jsou stejně vytahaný a kvalitu nových strun mít nebudou. Ale zvuk by se jim přeci jen trochu zlepšit měl. Jo a rezavý ani nevyvařujte a rovnou vyhoďte, nebo se rez víc rozleze. Nebo návod, který mi poslal Richard a velmi se mu osvědčil: Struny sundá, smotá, zaleje horkou vodou se silným přípravkem na nádobí a nechá pár hodin odležet. Čas od času s nimi zakvedlá. Když se to přežene s časem a struny se tak nechají dva dny a déle, začnou rezivět a nezbývá než je skutečně vyhodit. Myslím, že ani nemusím dodávat, že po vyprání je třeba nechat struny POŘÁDNĚ vysušit!!! A ještě pár odkazů na struny... d'Addario (USA), D'Orazio (Itálie), Elixir (USA), Ernie Ball (USA), Fodera (USA), ghs (USA), Gibson (USA), La Bella (USA), Rotosound (Velká Británie, výrobce prvních baskytarových strun na světě v roce 1962), S.I.T. (USA, poměrně nový, ale dobrý výrobce), Warvick (USA), Yamaha (Japonsko), Popruhy (angl. Straps)Nebo také pásy, řemeny a kdo ví, jak se tomu ještě mezi hudebníky říká. Během hraní ve stoje je potřeba baskytaru na člověčí tělo něčím zavěsit. Lze to provést prádelní šňůrou, svázanými šátky, starým dlouhým opaskem, nebo vlastoručně vyšívaným látkovým popruhem. Jak kdo chce. Já zde uvedu své zkušenosti. U koženkového popruhu nebo popruhu s koženkovými konci se vytahají otvory pro zavěšení a kytara bude vypadávat. Konce z levné umělé hmoty se začnou lámat. Kolikrát už jsem viděl a ještě uvidím, jak se nečekaně vyhákne konec popruhu a pokud má basák štěstí a postřeh, stihne padající nástroj zachytit ještě před dopadem na zem. Popruh totiž kromě pohodlného zavěšení zajišťuje nástroj proti nechtěnému pádu na zem a jeho poškození.Rozhodně doporučuji, aby měly popruhy kožené (nikoli jen koženkové) zakončení. Dobré jsou nylonové, případně polypropylenové popruhy s koženým zakončením. Ale bývají úzké a pokud máte těžší baskytaru, nebo jste chatrnější konstrukce, bude se vám popruh zařezávat do ramenou. Stoprocentně to pocítí zejména zábavoví hráči po několika hodinách na pódiu. Velmi pohodlné byly prošité popruhy z gumových vláken (vyráběly se z toho materiálu i opasky) s koženým zakončením, ale ty se dnes už prý nevyrábí. Takže pokud opravdu chcete rozložit tíhu nástroje na co největší plochu těla, vydržet tak po delší čas a mít jistotu, že se vám basa z poruhu neuvolní, nezbude vám asi nic jiného, než zainvestovat a koupit poctivý široký kožený pás. Obyčejné popruhy vyrábí téměř každá firma os Staggu až po Fender. Kožené pásy vyrábí například italská firma Italia Leather Straps, která je dodává hudebníkům do celého světa. Jako zajímavost zmíním popruhy se zámky (například Planet Waves). Ale domnívám se, že poctivé kožené zakončení popruhu nahradí jakýkoliv zámek. V mnoha případech je totiž schůdnější odšroubovat kovové úchyty popruhu z těla kytary a popruh jimi ke kytaře přišroubovat, než se snažit kožené zakončení na úchyt navléct, jak moc je kůže pevná. PouzdraPouzdro, futrál, kufr, povlak..., prostě něco z toho je vždy nutné, pokud nehrajete na basu jenom zavření doma a nikam ji nenosíte. Už jenom povětrnostní vlivy by vás měly přesvědčit o pořízení si něčeho takového. Z vlastní zkušeností mohu dodat, že je i příjemné, když to má i nějaké ucho, řemen, popruh, prostě něco, za co se to dá nést. Když s basovkou na úzkém schodišti paneláku vezmu zeď, nebo se na poslední chvíli cpu do tramvaje či vlaku, jsem rád, že to odnesl škrábancem jen futrál a ne basa.Co si pořídit? Pokud mám kvalitní nástroj a starám se o něj, asi si zaslouží kufr. Jenže ten je těžký a špatně se nese na delší vzdálenosti (cestování hromadnými prostředky, nebo dlouhá chůze pěšky). A je drahý. Tipuju tak přes 2.000,-Kč a vejš. A nejlepší je nechat kufr udělat basovce na míru. Obecně kufr spolehlivě ochrání před deštěm, sněhem i nárazy. Hodně rozšířené jsou dnes futrály. Ať už polstrované, nebo nepolstrované. Mívají spoustu kapes a hlavně popruhy na záda, takže se pohodlně nesou. Bývají i nepromokavé. Velice šikovné jsou Warvicky, které mají pásku se suchým zipem, která zajišťuje krk, takže nám basa při neopatrném otevírání futrálu nevypadne. Já doporučuju polstrovanej, protože ten basu taky částečně ochrání. Dají se koupit od 900,-Kč a vejš. POZOR!!! Když nesete basu na zádech - bacha na nízký profil jako jsou dveře, výtah, podchody a tak :-) Vona ta basa na zádech docela DOST přečuhuje přes hlavu... Českým výrobcem kufrů a futrálů je Šiba se svým širokým sortimentem. Různé povlaky z koženky, šité vlastnoručně a zděděné po rodičích se hodí pro dobrodruhy, nebo otrlé basisty, kteří mají nástroj, který už vydrží všechno, anebo pro basáky co jsou na tom tak dobře, že si můžou dovolit kdykoliv koupit novou basovku. Nikdy nenecháváme nástroj v pouzdře dlouhodobě. Přeci jen se tam chytá vlhkost. Takže pokud bych na basu nehodlal měsíc sáhnout, je fakt lepší vyndat ji na vzdušné místo a přikrýt ji jen tak nalehko proti prachu. Pouzdro pak nechat otevřené a případně do něj dát pytlíky pohlcující vlhkost (dají se vydyndat v obchodech s hudebninami atd...). Už jsem fakt viděl mechaniku chycenou rzí a to ta kytara stála v suchém bytě. Jenže rok zavřená v kufru! Pouzdra vyrábí skoro každý výrobce kytar. Warvick, Fender, Epiphone... UPOZORNĚNÍ pro majitelé baskytar značky Aria. Arie mívají "delší" hlavu, takže se nevejdou do futrálů běžných rozměrů. Je potřeba koupit delší (a dražší). |