Recenze , názory a zkušenosti

        Na tomto místě bych rád zvěřejňoval různé osobní zkušenosti s aparátem, efekty i veškerým dalším příslušenstvím. Jestli někdo z Vás má bohaté osobní zkušenosti se svým vybavením, napište mi prosím o tom příspěvek. Třeba to pomůže ostatním, až se budou rozhodovat, při nákupu nějaké věci a nebudou se moct rozhodnout :-)
zpět na stránku Aparatura

Fídek EPH EB 200 - Fibril
3.2.2008

        Byl jsem Kořenem požádán o krátkou recenzi basového aparátu od pana Jozefa Fídka z Plzně. Tak jdu na to:

        Jedná se o basovou hlavu s označením EB 200, vyrobenou pod hlavičkou firmy EPH Plzeň, což je defakto firma zastupovaná panem Fídkem, který údajně vyrobí po ústní domluvě cokoliv dle vašeho přání, bude-li to v jeho silách. Alespoň se tak prezentuje. A pokud jde o moji osobní zkušenost, mám s jeho osobou zatím jen pozitivní zkušenosti.

        Teď tedy zevrubný popis. Zesilovač je velikosti 46 * 18 * 27 cm a váží 9 kg. Šasi je tvořeno z masivních DTD desek které jsou povrchově upravené nástřikem plastu. Na čelním panelu je univerzální vstup pro pasiv i aktiv, a linkový výstup. Dále jsou zde regulátory citlivosti, výšek a basů +/-14dB, které slouží k doladění podle toho, zda máme aktivní či pasivní nástroj. Vedle těchto regulátorů je již pětipásmový ekvalizér 50Hz, 250Hz, 1kHz, 4kHz a 8kHz +/-16dB a samozřejmě ovládání hlasitosti na výstupu. Na závěr je čelní panel opatřen vypínačem. V zadu klasicky zásuvka na napájení a výstup na repro, v mém případě 250W/4ohmy. Ale vše je podmíněno domluvou, impendance, výkony atd. se dají před výrobu dohodnout a nakalibrovat dle přání zákazníka. Základní cena byla 2 900Kč. Záleží na tom, jaké další „vychytávky“ zákazník chce. Moje basová hlava má například navíc vzadu vyjímatelnou pojistku (praktická věc do zkušeben, když nechcete aby vám na aparát hrál kdekdo) a limiter, který slouží k přerušení signálu při přetížení (siganlizace LED). Samozřejmostí jsou věci jako ochrany proti zkratu a přepětí. Tedy konečná cena se u mě vyhoupla lehce nad 3 tisíce.
        Na přání zákazníka je možné do komb a zesilovačů zabudovat digitální echo D 400 se zpožděním 400 ms. Nastavením lze docílit dlouhé přirozené echo až hall. Cena zabudování digitálního echa je 1 000 Kč. Případně další vstupy aktivní či pasivní, cena cca 400 Kč za vstup, nebo dále aktivní chlazení, lampový preamp apod.

        Co se zvuku týká, je díky pětipásmovému ekvalizéru dost variabilní, od basových poloh až do středových poloh kytary. Dokonce přes něj zkoušel hrát i jeden známý – kytarista, a říkal že je to lepší než některá komba Peavey a Laney se kterýma měl zkušenosti. Šum a případné „vazbení“ je v rámci norem, jako u jiných aparátů se kterýma jsem měl čest.
        U mé basové hlavy je použito pasivního chlazení se dvěma chladícími bloky. S přehřátím zatím nemám zkušenost. Standartně hraju a mám zaplé tak 3 hodiny v kuse a bez problému.


        Firma EPH Plzeň vyrábí jak kytarová a basová komba, tak i kytarové, basové, zpěvové hlavy a samozřejmě PA zesilovače a různé typy beden (k PA, zesilovačům, odposlechy) dle přání zákazníka. Na všechny výrobky je bezplatný servis a záruka 3 roky. A po zakoupení možnost vrácení peněz do 14 dnů v případě nespokojenosti. Jak už jsem zmínil vše je o domluvě, která je velmi dobrá. Takže vřele doporučuju. Samozřejmě ale jde o konkrétní nároky zájemců. Člověka hledající sound lampový Messy za padesát litrů to neuspokojí, ale osobně myslím, že začínající muzikanty na Behringerech, Tensonech, Dimaverách apod. by to mohlo daleko víc nadchnout, už díky poměrně nízké pořizovací ceně i ve srovnání s výše uvedenými firmami.

Na závěr uvádím kontakt a zevrubný přehled základních cen k únoru 2008 (ke stažení zde - dokument ve formátu DOC).

Jozef Fídek, K Cihelnám 19, 326 00  Plzeň

Mobil 724 319 467

jozef.fidek@volny.cz



Hartke VX3500 - napsal Budwar
22.6.2007
        Recenze komba 350 W / 48kg, 75.5 x 64.8 x 38.1 cm je umístěna na Budwarových stránkách zde.


Symetrické a nesymetrické vedení signálu - Richard Plischke
5.03.2005
        Pro basáka je běžné použití nesymetrického vedení signálu: tedy kabel s jedním živým (signálovým) vodičem a zemí (stíněním). Prakticky to bývá kabel s konektorem TS neboli 6.3mm jack. Takto se ovšem nedá signál vést na delší vzdálenost a zejména rušivým prostředím, protože část rušení proleze stíněním, naindukuje a přičte se k signálu a výsledek je brum a šum. Proto slušní zvukaři používají symetrické vedení, tedy dva signálové vodiče a stínění. (Prakticky kabel s konektory XLR, lidově Canon). Signál ve vodičích má stejný průběh, ale opačnou fázi - zesilovač (obvykle mix) pak zesiluje pouze rozdíl mezi těmito vodiči. Všechno rušení posbírané cestou se naindukuje stejně na oba vodiče a ve výsledném signálu v mixu se tedy neprojeví.

        Připojení komba k mixu
        Prakticky: mix tedy mívá symetrické vstupy. Mikrofony symetrické už bývají, ale např. basové kombo má obvykle výstup (linku) na jacku, tedy nesymetrický. Jak to připojit k mixu?

1) pokud je zvukař sebevrah nebo trouba, stačí si vyrobit redukci z jacka na canon, v canonu jeden signál propojit se zemí (pin 1 a 3) a "je to"

2) kombo snímat vhodným mikrofonem (u basy nic moc)

3) použít di-box

DI-BOX (DI BOX, DIrect box, Direct Inject box)
Di-box je krabička mající tyto funkce:
- převod nesymetrického signálu na symetrický
- převod impedance obvykle z několika desítek kOhmů na 600 Ohmů
- oddělení zemí nebo ideálně galvanické oddělení obvodů (potlačení nebo znemožnění vzniku zemnících smyček)

        Di-boxy dělíme obecně na pasivní a aktivní. Pasivní jsou téměř bezvýhradně založeny na použití převodního transformátoru. Primár je zapojen mezi zem (stínění) a živý vývod zdroje signálu, vývody sekundáru tvoří oba živé vodiče symetrického výstupního vedení. Třetí (stínící) vodič může být spojen se zemí (stíněním) vstupního signálu. Pro případ vzniku nežádoucích zemnicích smyček bývá výstup opatřen vypínačem pro možnost odpojení země (LIFT). Potom je výstup galvanicky oddělen od vstupu. Výhodou pasivních di-boxů je jednoduchost a to, že nevyžadují vlastní zdroj energie.
        Aktivní di-boxy mají stejnou funkci jako pasivní, ale jsou navíc opatřeny zesilovačem, který pracuje většinou jako impedanční převodník. Docílíme tím vyšší vstupní odpor di-boxu, který tolik nezatěžuje zdroj signálu a nízký výstupní odpor, výhodný pro zlepšení odstupu rušivých napětí výstupního signálu. Vstup di-boxu se zapojuje většinou paralelně ke zdroji signálu (případně na výstup nástrojového zesilovače) a jeho výstup jde většinou do mikrofonního vstupu mixážního pultu. Podle způsobu připojení musí di-box zvládnout široký rozsah vstupních úrovní (od několika mV ze snímačů až po několik Voltů z výstupu zesilovače). Proto jsou di-boxy většinou vybavovány přepínači pro snížení vstupní citlivosti. Symetrické výstupní napětí se v aktivních di-boxech získává buď opět transformátorem (galvanické oddělení), nebo elektronicky pomocí invertoru s operačním zesilovačem (oddělení zemí).

        Fantomové napájení (Phantom)
        Toto už se basáka moc netýká, ale je dobré o tom také vědět (basák přece ví vše, že).
        Některá malá zařízení potřebují napájení po symetrické signálové lince (především mikrofony, ale i některé zmíněné di-boxy apod..) - tomu se říká fantomové napájení - 24-50V (obvykle 48V) s malým proudem max v jednotkách mA. V symetrické lince se toto napětí zapojí mezi zem a oba signálové vodiče - signál to neovlivní a zařízení dostává potřebné napájení. Fantomové napájení buď umí dávat přímo mix nebo se do signálové cesty musí vložit krabička=napáječ.


Zesilovače a reprobedny - Richard Plischke
13.9.2004
        Jaký vztah má výkon zesilovače a použité reproduktory?

        Především s výkonem zesilovače by měla být uváděna impedance (říkejme ne zcela správně odpor) reproduktorů, protože se přibližně dá říct, že do reproduktoru s dvojnásobným odporem dá stejný zesilovač pouze poloviční výkon. Trocha teorie ze základní školy: kromě vzorce pro výkon P=U.I zde platí i Ohmův zákon U=R.I a tedy P=U2/R. Pokud tedy to R zdvojnásobím, výkon je poloviční. Poznamenejme, že to nevadí ani zesilovači (je málo zatížen), ani reproduktoru. Čistě teoreticky je možná i úvaha o dvojnásobném výkonu do reproduktoru s polovičním odporem, jenže pokud dáte nižší odpor reproduktoru než doporučil výrobce, bude zesilovač přetížen a asi se upálí. To také vysvětluje, proč některá komba mají udán menší výkon s vnitřním malým reproduktorem (výrobce menší bednu opatrně osadí reprem s větším odporem) a s externí 4 Ohmovou bednou výkon třeba i dvojnásobný.

        Odpovídá výkonu zesilovače "hlasitost" výsledného zvuku?

        Každá reprobedna má určitou účinnost, tedy "poměr" mezi svým příkonem (signál ze zesilovače) a akustickým výkonem ("síla zvuku" přeneseného do vzduchu). Výrobce vždy udává příkon, nikoliv výkon, a účinnost obvykle neuvádí. Účinnosti se udávají v decibelech a bývají různé ve značném rozpětí. 80 dB je velmi špatné a přes 100 dB je výborné. Pro odhad obvykle vyhoví pozorování, že malá zavřená reprobedna, navíc s reproduktorem majícím v membráně gumu, bude mít účinnost velmi malou a naopak.

        Můžu zapojit k výkonnému zesilovači reprobednu s malým výkonem?

        Obecně ano, ale s jistým rizikem. Pokud bude hrát zesilovač potichu, tj. s výkonem odpovídajícím reprobedně, je to OK. Pokud se to krátkodobě trošku překročí, obvykle se nic nestane (cívka reproduktoru se krátkým impulsem nespálí a membrána reproduktoru taky něco vydrží, zvuk se jen na chvilku zkreslí). Delší přebuzení nebo velký ráz (palcem do strun, manipulace s konektorem kytary) reproduktor zničí. Ovšem lze si pomoci. Buď můžu před reproduktor předřadit odpor, tím jakoby zvýším odpor reprobedny a zesilovač pak nedokáže reproduktor přetížit (ale část výkonu protopím na odporu). Nebo můžu dát k reproduktoru dost rychlou pojistku, pokud se ale spálí, přestane to hrát (ve zkušebně to nevadí, že jo). Lze také místo pojistky vřadit šikovnou žárovku, při malých hlasitostech nesvítí a má tedy malý odpor, reproduktor hraje normálně. Při malém přetížení žárovka poblikává a tím omezuje maximální proudy do reproduktoru a navíc poblikáváním ukazuje co se děje. Při zásadním přetížení (zavazbí se mikrofon nebo vznikne nějaká porucha), žárovka shoří, čímž se obvod přeruší. Když jsem kdysi provozoval silné zesilovače s domácími bedničkami, měl jsem tam vřazené žárovky do předního světla na kolo (6V, 0.3A), fungovalo to skvěle, od té doby jsem nové repráky nekupoval.

        Jaký je odpor reproduktorů, pokud je řadím sériově nebo paralelně?

        Pokud pracuju s reprodutory stejného nebo podobného typu, lze to počítat opravdu jako odpor, tedy při řazení sériově, tj. "za sebou", součet odporů, při paralelním řazení dvou reproduktorů o stejném odporu jako jejich polovinu (převrácenou hodnotu součtu jejich převrácených hodnot z didaktického hlediska vynechám :). Pokud ale zapojuji např. basový a výškový reproduktor, už si ten výpočet takto zjednodušit nemůžu, protože reproduktor není tupý odpor, ale cívka s frekvenční závislostí, tedy udaný "odpor" má jen v určitém frekvenčním rozsahu, tedy pokud zapojím paralelně 4 Ohmový basový a výškový reproduktor, reálně se bude výsledku opět říkat 4 Ohmy, protože se pásma těch reproduktorů nepřekryjí. Praktický háček je v tom, že by basy ten výškáč (vždy se dává o podstatně nižším výkonu) snadno upálily, proto je nutné tam dát i v tomto případě výhybku s pojistkou nebo aspoň kondenzátor.

        Má vliv kabel použitý na propojení zesilovače a reprobedny?

        Obecně platí, že čím tlustší a bez smyček, tím lepší...
- Pokud je kabel krátký, musí jen vydržet odpovídající proud, což s běžným zesilovačem není problém.
- Pokud je ale kabel delší, začne se projevovat jeho indukčnost a zvuk ztrácí především výšky. Pro představu uvedu, že když se vyrábějí výhybky pro reprobedny, odfiltrují se výšky do basového reproduktoru pouhými 200 závity drátu.
- Při ještě větší délce už má vliv i odpor drátu - pokud má již nějaký ten Ohm, "sežere" kabel část výkonu zesilovače - proto se dělají 100V rozvody, ale to sem již nepatří.


Impedance - Richard Plischke
10.9.2004
        Pokusím se popsat vznik "zvuku" ve snímačích tak, aby to bylo elektricky správně, ale aby tomu ještě rozumněl muzikant.

        Každý z nás ví, že při pohybu kovové struny nad snímačem vzniká "elektrika", která se pak přivede do zesilovače, aby to bylo slyšet. To je sice pravda, ale věc je trošku komplikovanější. Ve skutečnosti signál u pasivního nástroje vzniká v rezonančním obvodu, který se skládá ze snímače, regulátorů, přepínačů, konektorů, šňůry k zesilovači a vstupním dílu zesilovače až prvnímu aktivnímu prvku. Tyto prvky se vzájemně ovlivňují a tím tvoří výsledný zvuk.

        Ponechejme teorie akademikům a pohleďme na to z praktického hlediska.

        - První část - snímače+regulátory - je přímo v nástroji. Nechci navádět k úpravám elektriky v nástroji, takže to zatím ponechejme stranou.

        - Velmi citlivá věc je kabel. Ono se řekne, že na kusu koaxu nic není, ale i on má svoji impedanci, tedy indukčnost+kapacitu+odpor. Vezměte si pasivní nástroj a několik šňůr od nejlevnější (pod 300Kč) k co nejlepší (třeba Planet Wave bude kolem 1000Kč) a na první brnknutí ten rozdíl uslyšíte. Specialisti tvrděj, že má význam i kvalita kontaktu v konektoru, nevím, to jsem nezkoušel.

        - kombo má obvykle dva vstupy Lo/Hi nebo Passive/Active nebo nějak jinak označené. Jeden je nízkoimpedanční (obvykle kolem 50kOhm) a s menší citlivostí, což je dobré pro nástroj s aktivní elektrikou nebo pro výstupy silnějších krabiček), ale hlavně má ten druhý, vysokoimpedanční (někdy půl MOhmu, ale často 1 až 10 MOhmů) a s vyšší citlivostí, to je ten s tím ostrým výškovitým zvukem, to je to pravé pro pasivní nástroj. Samozřejmě ne všechny nástroje reagují stejně a ne všechna komba jsou stejná. Třeba jedna akustická kytara s vnitřním snímačem na Lo vstup skoro nehrála (slabě a škaredě) a na Hi hrála výborně a druhá podobná kytara měla mezi Lo a Hi jen malý rozdíl. Z toho plyne, že pokud daný nástroj, šňůra a kombo dohromady nehrají dobře, nemusí být problém v žádném z těchto prvků, jen dohromady nesedly a je třeba začít kombinovat a hledat.
        S aktivní elektrikou v nástroji jsou tyto vlivy minimalizovány, první aktivní prvek je hned za snímačem, takže regulátory, kabel a vstupní díl zesilovače již dostávají elektricky "tvrdší" signál (tj. s nižší impedancí), takže jejich vliv není tak významný, ale rozdíl bývá pořád ještě patrný. Použijeme Lo vstup kvůli nebezpečí přebuzení vstupu silnějším signálem z nástroje.

Brum

        Do výše popsaného procesu vstupuje ještě další "nehudební" prvek: brum. Všichni to známe, zapojíme kytaru s kombem a ono to bručí.

        - Část brumu snímá snímač stejně jako kdyby to byl pohyb struny. Tomu se dá bránit zapojením dvou vinutí snímače v protifázi (humbucker) nebo kompenzační cívkou mimo struny. V daný okamžik se tomu dá bránit nalezením vhodné polohy kytary v prostoru nebo pokusy se zapojením do jiné zásuvky, nejlépe té zásuvky, ve které jsou další součásti zvukového řetězce a která je dobře uzemněna (nesmí tam být zemnící smyčka ani proud v zemnícím vodiči). Rozumný zvukař má i rozvod 220V svůj a má velmi dobře provedené jedno silné zemnění - doporučuji.

        - stínění: další brum může kytara pochytat špatně stíněnou elektrikou kolem regulátorů až ke kabelu, nezapoměňme, že signál ze snímačů se pohybuje v řádu miliVoltů při nepatrných proudech (vysoká impedance!), takže každý miliVolt brumu zesílí zesilovač také...

        - kabely jsou obvykle koaxiální, tedy jeden "živý" vodič se signálem uprostřed, druhý vodič jako stínění kolem něho. Lepší kabely mají např. oba vodiče stočené k sobě (twisted pair) a stínění je kolem nich, ale k zemi je stínění připojeno jen na jedné straně, aby jím nemohly protékat žádné proudy, protože stínění s tekoucím proudem je na nic.


Basová komba Peavey Minx a TNT (a povídání o výkonech a reproduktorech) - napsal Richard
14.8.2004
        Já mám pro hospody a podobné prostory kombo Peavey Minx což je podle výrobce jen 30W, ale hraje dobře. Síly má taky dost (ne na slap, pochopitelně) a hlavně ho unesu v jedný ruce. Kupodivu se moc neuvádí, že kombo má v sobě limitér. Ani se to na něm na pohled nepozná. Je to napsaný až někde v manuálu. To znamená, že když se přebudí, tak nezaprská, nezaskřípe, ale jen na těch pár milisekund jakoby zakompresuje, což nevadí. Amatérský, i daleko silnější stroje při přebuzení zachčejí a je to v čudu.
        Na opravdová hraní mám Peavey TNT Black Widow. To je miláček. Jenže těžkej jak kráva, takže si ho sám ani nevynesu ze zkušebny do auta. To třeba 400W Gallien Krueger hraje líp a unesl bych ho. Kdybych ovšem za něj dal 40 tisíc Kč, nebo kolik stojí.

        Nemyslím výkon komba musí nutně souviset s jeho velikostí. Tudle jsem viděl/slyšel taky Gallien Krueger. Byla to 150-ka, menší než ten můj 30 W Peavey a hrálo to naprosto úžasně a přitom silně. Je pravda, že obecně platí, že větší repro má lepší zvuk, ale u značkovejch to takhle snadno neplatí. Dražší repra jsou vyráběny s jiným typem magnetu, takže jsou menší, lehčí a mají větší výkon. Pak se v tom vyznej...

        Tak třeba: velký repro bývá lepší, protože k vyzáření daného výkonu potřebuje menší zdvih membrány a naopak menší repro při velkém zdvihu má sklon v tom pohybu nebýt lineární (z důvodu různé tuhosti krajů membrány kolem klidové polohy a v krajních polohách, z důvodu problému se setrvačností při velkém zdvihu membrány s cívkou, z důvodu Dopplerova efektu při vyzařování více různých kmitočtů současně...).

        Menší repro mívá obvykle nižší účinnost, takže se toho výkonu do něj musí pařit daleko víc a tedy i dřív dojde k přebuzení zesilovače, atd. Jenomže značkoví výrobci se s tím umějí vyrovnat a snadno předvedou, že to tak úplně neplatí...


HOCKE Bass 200 (combo)
14.5.2004
        Firmu Hocke jsem poprve vzal na vědomí, když si Poliš koupil ve Štěpanské 400W aparát zmíněné značky (hlava+2boxy). Náhodou jsem se tam vyskytl, když si ho odvážel. Nevím proč, ale vždycky jsem si myslel, že to bude německá firma. Asi proto, že jsem si nedokázal představit, že by aparát tak dobrého vzhledu dokázali udělat naši. Navíc mi to jméno znělo trochu německy.

        Potom jsme zkoušeli s kapelou ve které hrál Poliš ve stejné zkušebně a já jsem měl povoleno hrát na basu přes jeho aparát. Bylo to něco jiného než hnát basu přes různé složeniny kytarových zesilovačů a dělaných reprobeden. Poliš si po rozpadu jejich kapely sice aparát odvezl, ale i potom jsem měl několikrát možnost si přes jeho "Hocka" zahrát na společných vystoupeních. I po pár letech jsem zjišťoval, že je to stále kvalitní aparát a ani reproduktory nestrádají. A to jsem věděl, že u Poliše aparát rozhodně nezahálí.

        Když jsem začal dělat tyto stránky, vzpomněl jsem si na Polišův aparát a rozhodl se, že ho na nich určitě musím uvést. Začal jsem hledat na internetu výrobce. Zpočátku bezúspěšně, ale potom se zdařilo. Dost mě překvapilo, že výrobcem je Ing. Jindřich Hocke z Pardubic. Žádní němci, ale čech. Tím spíš, že jsem si mohl kvalitu jejich výrobku vyzkoušet osobně a opakovaně. A proto, když jsem se rozhodoval, že si konečně (po kolika letech!!!) pořídím poctivý basový aparát, zavrhl jsem svojí oblíbenou značku Laney a rozhodl se pro Hocka. Samozřejmě hrála roli i cena, ale věděl jsem, že to nejsou peníze vyhozené za nějaký zmetek.

        Dvoustovkové kombo mě překvapilo čistým zvukem i když jsem "drtil" volný "E". Když jsem to dal na poloviční výkon (včetně nastavení basových korekcí), rezonovaly v obchodě skoro všechny zavěšené akustické kytary. Kombo má dva vstupy. HI (s vyšší citlivostí, pro pasivní nástroje) a LO (pro nástroje s vlastní aktivní elektronikou - aktivní basy). Dále má potenciometr pro vstupní citlivost (Gain) a ovládání hlasitosti (Volume). Následují ekvalizační potenciometry. Jeden na výšky, tři na středy (výškové, střední a basové) a dva na basy. Vedle nich je propojení na efektovou smyčku (send, return) a co je pro mě nejúžasnější - výstup na ladičku! Pokud chci doladit basu, nemusím vůbec vytahovat kabel z komba. Prostě připíchnu ladičku dalším kabelem do téhle zdířky a ladím. A když nechci rušit ostatní, stisknu přepínač, který mi odpojí signál do reproduktoru a já můžu v klidu a potichu ladit.
        Na předním panelu jsou ještě další dva přepínače. Jen zvýrazňuje ostřejší vysoké tóny a druhý naopak přidává basové. Na zadním panelu je linkový výstup. Na kombu mi chybí sluchátkový výstup (který například Laney mívá), ale myslím, že není až tak podstatný.

        Když budu objektivní, musím přiznat, že kombo se jedním člověkem ne příliž pohodlně přenáší. Má totiž dvě madla po stranách. A když jdete s basou na zádech a v náručí máte tohle kombo, jsou vám všechny dveře malé. Ale rozhodně tohle nepohodlí vyváží čistý a plný zvuk, solidní vybavení a velice příznivá cena. Osobně jsem rád, že jsem si koupil zrovna Hocke.

        Technické údaje
        rozměry [mm]: 500x630x390
        reproduktor: 1 x 15"
        výkon: 200W
        cena: 12 130,-Kč (ke dni 14.5.2004)