Recenze , názory a zkušenosti

        Na tomto místě bych rád zvěřejňoval různé osobní zkušenosti s různými značkami, výrobci a typy baskytar. Jestli někdo z Vás má bohaté osobní zkušenosti se jakoukoliv basovkou, napište mi prosím . Třeba to pomůže ostatním, až se budou rozhodovat, při nákupu jeté, nebo nové basovky a budou váhat kterou vybrat :-)
zpět na stránku Galerie

Bacilova polopražcová basa - napsal Honza
16.6.2004
        Experimentování se zvukem mě vždycky zajímalo. Snad i pro moje sklony k industriální hudbě a určité odvaze lidí k hudebním počinům jiným než tradičním, rovněž i fakt že mě velice fascinovaly a fascinují různé nástroje vlastní výroby, zůstal jsem v údivu když jsem viděl (a posléze i slyšel) poloodpražcovanou Bacilovu baskytaru v akci.
        Bacil, baskytarista brněnské kapely Tisíc let od ráje, si svoji basu Ibanez nejdříve poloodpražcoval. Asi před měsícem ji odpražcoval už úplně, ale tuto etapu necháme na jindy. Nyní se chci zabývat problematikou poloodpražcování.
        V praxi to vypadá tak že po vyjmutí pražců se seříznou (zkrátí) na půl a poté se tyto „půlky“ vrátí zpět, ale pouze pod struny E a A. Tím se docílí toho, že pokud hrajeme tyto dvě struny, zvuk se jeví takový ocelovější a hutnější. Naproti tomu pokud hrajeme struny G a D, zvuk je příjemně vláčný, jazzovější. Prostě se jedná o takového hybrida klasické basy a bezpražcovky.

        V konečné fázi se to samozřejmě odrazilo na zvukové celistvosti nových skladeb a nových aranžmá starších skladeb kapely. Basa má výborný hutný zvuk, pokud se týká doprovodných basových linek a výrazných riffů, a pokud dojde na klidnější pasáže, tak tam, kde snad dříve plnily hlavní funkci klávesy a sólovější riffy elektrické kytary, tak tam se nyní vytvořil prostor pro druhou stránku baskytary v podobě jemně hladkých tónů. Jsou to místa kde se jakoby vše zastaví a vše jej jen o náhodných asociacích (např. skladba Soumrak z alba Tisíc let od ráje, 1999).

        Taky je docela zajímavé jakou aparaturu použijeme, respektive když použijeme basovou hlavu, tak jaké repro k ní připojíme. Pokud používáme hloubkotónové repro, má to uplně jiný zvuk než když se připojíme na středobas opatřený výškovou hornou. Nic proti zapřísáhlým hráčům využívajícím kombo, ale pokud ho člověk při takových postupech používá, dostaví se možná pocit mírného omezení na poli experimentů. Ale jak už jsem napsal, nic proti, ať si každý hraje dle jeho libosti. Hodně práce zvládnou i efekty typu Flanger a Chorus. To je potom ten zvuk uplnou pastvou pro uši. Vše závisí samozřemě na míře nastavení a stylu hry.
        Můj názor na tento počin je navíc ještě podmíněn tím, že jsem z velké části ovlivněný domácí metalovou (zejména doom a black) scénou, a co se týká tohoto experimentu, došlo tak k určitému „nabourání“ tradičního zvuku. Tím pádem i k odklonu od určitého stereotypu, který je možná dle názoru mnoha lidí u tohoto hudebního žánru čímdál více zřetelnější.

        Na závěr chci podotknout že se jedná pouze o mé subjektivní názory a né každý s nimi může souhlasit.


Ibanez SR 500 (kopie Korea)
21.5.2004
        Když jsem poprvé držel v ruce basovku, byla to Jolana Iris bass. Zůstala mi v té ruce hodně dlouho... Iriska má krátkou menzuru a úzký hmatník. Navíc jsem v té době spíš pošilhával po sólovce, než po base. Nebudu nikomu sahat do svědomí, ale kolik basáků chtělo být původně kytaristama, nebo začínalo na kytaru, ale myslím si, že kdo s kytarou koketoval, tomu už láska u užšímu hmatníku zůstala. Mě tedy ano.

        Po čase hraní na Jolany s krátkou menzurou (Iriska a Vikomtka) jsem od Poliše koupil Jolanu D-bass, která měla už delší menzuru, ale taky širší hmatník. Dělalo mi trochu prblémy obsáhnout hmaty na které jsem byl zvyklý, ale přeučil jsem se. Nicméně, když jsem po čase vyrazil s penězi v kapse, že si koupím novou basovku (absolutně jsem nevěděl jakou chci), zaujala mě jasně ve Štěpánské bazarová Ibaneza. Ještě jsem objel pár dalších obchodů, ale úzký krk mě naprosto uchvátil. Vrátil jsem se proto do Štěpánské a za deset tisíc jem tu Ibanezu koupil.

        Má dva jednocívkové snímače. Jeden je půlený. Korekce jsou rozděleny dvojitými potenciometry. Celkem má basa čtyři poťáky. Jeden ovládá hlasitost a druhý tónovou korekci. Další dva jsou dvojité. V podstatě mohu říci, že s touhle basovkou mě téměř nemusí zajímat nastavení aparátu, protože si zvuk můžu udělat na base. Což společně s úzkým hmatníkem a dlouhou menzurou vytváří nástroj, který mi naprosto vyhovuje, i když všechny její možnosti nedokážu využít.

        Její nevýhody spočívají v jejím tenkém krku a velkých možnostech nastavení zvuku. Není možné na ní použít tenčí struny než .45 bez úpravy napětí krku. Tenčí struny totiž nedokáží vyrovnat tah napětí krku a potom "bezmocně" leží na pražcích o které se doslova opírají. Co se týká zmiňovaného nastavení zvuku, pokud zcela jistě nevíte jaký zvuk chcete, hrozí vám riziko, že se ztratíte ve spleti možností, které tahle basa nabízí.

        Ale sám za sebe dodávám - neměnil bych :-)